close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Dopisy od nikoho

7. července 2007 v 2:52 | Dadenushka-adminka |  FF-Jednodielovky
Bill seděl na okraji vany a po tváří mu tekla jedna slza za druhou. Nepočítal je, byla jich spousta, za poslední půlrok plakal často. Podíval se před sebe. Na zemi ležel papír zmačkaný do koule. Pří pohledu na něj se mu do očí nahrnuly další slzy. Složil hlavu do dlaní a jeho tělo se otřásalo vzlyky. Tohle nevydrží, prostě to nezvládne!

Najednou se prudce napřímil a rozhlédl se kolem sebe. Věděl, co mu pomůže. A teď to hledal. Jeho pohled se zastavil na krabičce žiletek. Jako ve snách k nim došel, jednu žiletku vzal do ruky a sedl si zpátky na vanu. Sevřel tenký plíšek mezi prsty, jako už tolikrát. Věděl, že to nebude bolet. Ale i kdyby mělo, stejně by to udělal, protože věděl, že potom mu bude líp.

Přiložil žiletku k obnažené kůži zápěstí a řízl. Rána se okamžitě zalila krví.

Dřív by ho to ani nenapadlo. Nikdy by ho nenapadlo, že jednou bude potřebovat žiletku k tomu, aby se uklidnil. Kdysi měl všechno co chtěl. Byl šťastný. To bylo pryč. Teď by mu ke štěstí stačilo, aby mu přestaly chodit ty dopisy. Ty dopisy v temně rudých obálkách. Dopisy bez zpáteční adresy.

Když mu přišel první, vůbec se nad tím nepozastavil. Proč by taky měl, chodila mu spousta dopisů! Nezarazila ho ani rudá barva obálky. Zarazil ho až obsah. Čekal, že bude podobný jako všechny dopisy, které dostal. Čekal milostný dopis od nějaké dívky. Ale tenhle nebyl obyčejný. Byl plný nenávisti. Přímo z něj čišela. Bez podpisu.

Tenkrát nad tím mávl rukou. Jenže o pár dní později přišel další. Opět v červené obálce a opět bez podpisu. Tentokrát mu ale pisatel napsal, co dělal včera. Věděl kde a s kým byl. Věděl o něm všechno. Ale to přece není možné! Jedině… Někdo ho sleduje!, došlo mu. Tenkrát se poprvé pořezal. To ještě nevěděl, že časem bude muset vyměnit krátké rukávy za bundy, aby nebyly vidět stále výraznější jizvy na jeho zápěstích.

Záhadné dopisy mu totiž chodily dál. Každý den.

Když byl venku, neustále se rozhlížel, ve snaze odhalit svého pronásledovatele. Nikdy se mu to nepovedlo. Jediné, co ho dokázalo alespoň trochu uklidnit, byla žiletka. Když mohl sledovat, jak mu po rukách stéká jeho vlastní krev, spadlo z něj na chvíli všechno napětí.

Pomalu se z něj stávala troska. Ty dopisy ho ničily. Věděl sice, že je nemusí otevírat, ale nakonec to stejně vždy udělal. Jako by v nich byl magnet, něco ho k nim táhlo. Chtěl zjistit, kdo mu tak chytře kazí život.

Odtrhl pohled ze svého zranění a znovu se podíval na papírovou kouli na podlaze. Pomalu ji zvedl, papír narovnal a oči se mu znovu zalily slzami, když se do řádků začetl.

Nebo bych mohl ublížit tvému bratrovi, co říkáš? Věděl, co je tím myšleno. A taky věděl, že pro něj existuje jen jedna možnost. Věděl, že nemá na výběr. Nikdy by nedopustil, aby se Tomovi něco stalo. I když už si nebyli tak blízcí jako dřív, za poslední rok se jeden druhému hodně odcizili, byl Tom pro Billa stále ten nejdůležitější člověk na světě.

Věděl co musí udělat a taky to udělá. Udělá to pro Toma.

Znovu uchopil žiletku a řízl se. Tentokrát hlouběji. Hlouběji než kdykoli předtím. Tak hluboko, aby měl jistotu, že zasáhl tepnu. Za chvíli byla podlaha rudá od jeho krve a on věděl, že mu v jeho úmyslu už nikdo nezabrání. Nikdo už mu nemůže pomoct. Zachrání Toma…

Zaslechl bratra, jak se dobývá do koupelny, kterou on předtím zamkl a kde teď umíral. Něco mu říkalo, že by neměl otevírat, ale najednou zatoužil bratra ještě jednou - naposledy - obejmout. Z posledních sil došel ke dveřím, zanechávaje za sebou krvavé stopy, otočil klíčem, stiskl kliku a zhroutil se šokovanému bratrovi přímo do náruče. Tom ho objal a zřejmě mu stále nedocházelo, co se vlastně děje.

Bill se pousmál. Zachránil ho. Zachránil Toma. Na ničem jiném nezáleželo.

Naposledy mu pohlédl do očí a zahlédl v nich něco, co absolutně nečekal. Tom vypadal úplně vyrovnaně, dokonce trochu znuděně. A jemu v ten okamžik všechno došlo. Už znal pravdu, jenže bylo pozdě. Alespoň pro něj.

Mezi rty se mu prodral tichý sten a pak ho obklopila neproniknutelná temnota.

Tom držel bratra v náručí, a když cítil, že Billovo tělo v jeho rukách ochablo, znechuceně ho pustil. Pozorně si ho prohlédl a pokusil se mu nahmatat tep. Nic necítil.

"Tak to by bylo," prohlásil klidně a po tváři se mu mihl úsměv.


Hmmm dost krute pre Billa ale tak no dej dobryyy.........Sorry ze som to skopcila
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Bol/a si tu???CLICK

Click

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama